Ta první, opravdová

7. července 2011 v 13:19 | Radulina |  Na téma týdne
Marně přemýšlím, jak jen tenhle svůj příspěvěk k tématu týdne nazvat a nepoužít přímo téma "Druhá tvář". No snad mě to napadne dřív, než ho dopíšu.

Do mysli se mi dere stále to samé, ať se sebevíc snažím najít na tohle téma jiný pohled, stejně se vždycky dostanu k přetvářce. K tomu, co tak často lidé dělají, k ukazování druhé tváře, té lepší, té hezčí, té drsnější, ale ať už jakékoli, prostě né naší pravé. Když vidím v autobuse ty zmalované, uchechtané puberťačky smějící se někomu, protože nemá zrovna in ohoz a s pusou plnou výrazů, že i dlaždič by se při nich červenal, říkám si, že to snad není normální. A taky že ne, spousta z nich přijde domů, umyje líčidla dřív než dorazí rodiče z práce, omrknou facebook a když zachrastí klíče v zámku, sedí nad úkolem. V tomhle věku má snad každý víc než jednu tvář, minimálně jednu pro rodiče a tu druhou, zajímavější a rebelštější pro své kamarády. Vždycky mi v hlavě vyskočí otázka: "To je děs, to jsem se takhle taky chovala?" A víte co? Musím si přiznat, že možná to leckdy nedosahovalo takové míry, ale projde si tím asi každý.

Teď už jsem starší a snad i o něco moudřejší. Nemám potřebu se stále někomu snažit zalíbit, pokoušet se patřit někam, kam vlastně patřit nechci, ale ta druhá tvář se stejně občas ozve. Přijde sraz se spolužáky ze základní školy a najednou mám zase pocit, že ve skříni nemám nic dost dobrého, nemám žádné zajímavé příběhy, můj účes je nudný a stejně tak i můj život. Jediné co mám je domácnost, o kterou se starám, novopečený manžel a pes. Ale přesto se ze srazu tak strašně ráda vracím domů a jsem šťastná, že moje druhá tvář zůstala ležet kdesi v zapomnění. Jsem spokojená s tím, co mám a s tím jak žiju a nevyměnila bych to za žádnou druhou tvář, kterou bych kdy mít mohla.

Přeju každému, aby měl stejné štěstí jako já - zachoval si svou tvář, tu první a opravdovou.
 


Komentáře

1 Naty Naty | Web | 7. července 2011 v 14:07 | Reagovat

Jediné, co máš? Je to snad málo? Někdo nemá ani to, tak buď ráda, za to štěští, jak píšeš. Klidně se stím můžeš pochlubit, protože ne každému je tohle dáno, nepotřebuješ se schovávat za drahé oblečení.

2 Radulina Radulina | Web | 7. července 2011 v 14:09 | Reagovat

[1]: Však o tom píšu, že jsem spokojená s tím co mám a jsem za to šťastná a přála bych to všem ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama