Zdál se mi zdál

12. listopadu 2010 v 7:43 | Radulina |  Ze života
Dneska v noci jsem se několikrát vzbudila a ráno, když jsem vstávala, tak jsem si výjimečně pamatovala, co se mi zdálo. Udivuje mě, kde se ty sny berou. Někdy mám pocit, že je až nemožné, aby můj mozek zplodil takovou blbost, i když tentokrát to ještě šlo.


Poprvé jsem se vzbudila někdy kolem třetí hodiny. Zvláštní je, že se obvykle vzbudím v moment, kdy jde ve snu do tuhého a vrcholí nějaká vypjatá situace. Zdálo se mi, že ležím v posteli a vzbudil mě nějaký hluk. Vstala jsem a šla jsem ke dveřím do bytu. Koukla jsem se kukátkem a na chodbě jsem viděla tři lidi. Jedna žena se snažila otevřít naše dveře. Další člověk zkoušel dveře sousedky a třetí mezi nimi popocházel a rozdával nějaké pokyny.

Najednou se naše dveře otevřeli, nenapadlo mě nic lepšího, než je zase přibouchnout, ale tím jsem se prozdradila a dostala jsem strach. Začala jsem volat do ložnice na přítele a znovu jsem přibouchla dveře, protože se jim je podařilo opět otevřít. To už jsem nebrala ohledy na prozrazení a volala jsem na plné plíce. V tu chvíli někdo přiběhl po schodech, ze druhého bytu vylezla těhotná paní sousedka (která ve skutečnosti těhotná není). A v tu chvíli jsem se probudila. Vlastně si ještě vybavuju, že muž, který přiběhl volal policii, ale pak už nic.

Když jsem se ze snu probudila, vstala jsem, přivřela okno, protože venku pršelo, šla jsem se napít a znovu ulehla. Usnula jsem rychle a do hlavy se mi vkradl další sen.

Stála jsem celá v bílém na trutnovském náměstí. Ano, měla jsem se vdávat. Měla jsem hrozné problémy se závojem, byl dlouhý a pořád jsem ho omotávala kolem ruky, abych ho netahala po zemi. Byla tam nejspíš celá rodina, vybavuju si skupinu lidí, ale tváře žádné. Šli jsme směrem ke kostelu (nevím proč bych se měla vdávat v kostele), který byl mimochodem jinde než je ve skutečnosti. Když jsme tam dorazili, bylo asi za deset minut dvanáct a ve dvanáct měl začít obřat. A my jsme v tu chvíli zjistili, že nemáme prstýnky.

Zašli jsme tedy ve městě do zlatnictví a vybírali. Paní nás pořád přesvědčovala, že tohle je ten pravý prsten a vůbec jí nezajímalo, že není snubní. Vlastně nám vůbec žádné snubní nenabídla. Blížila se dvanáctá a já jsem byla najednou zpátky před kostelem. Přítel se za chvíli vrátil s prstýnky. Ovšem byl to prstýnek o průměru cca 3cm a ten jeho ještě větší. Chytla mě panika, že s tímhle nás neoddají a že budem muset svatbu odložit. Ovšem jak to dopadlo nemám tušení, protože jsem se zase probudila.

Je vůbec zázrak, když si matně pamatuju jeden sen, ale tentokrát si celkem zřetelně pamatuju hned dva. Poslední dobou se mi něco zdá celkem často, ale málokdy to má nějakou logiku nebo spojení s opravdovým životem.
 


Komentáře

1 Annet Annet | E-mail | Web | 17. listopadu 2010 v 15:00 | Reagovat

No pěkné sny teda. :-))

2 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 27. srpna 2011 v 10:03 | Reagovat

Chceš vyhrát super telefon Nokia E7? Podívej se na http://raketka.cz/soutez-o-telefon-nokia-e7 a hlasuj(zabere to max 1 minutku) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama