Jak malé dítě

11. listopadu 2010 v 10:14 | Radulina |  Ze života
Jak malé dítě se letos těším na první sníh. První co ráno udělám, když vstanu z postele je, že se kouknu z okna na auta, posmutněle stojící na parkovišti v různých barvách. Kdy už budou všechna bílá?


Letos je to nějak horší, než obvykle. Touhle dobou už jsme za sebou měli alespoň první zácvhěvy zimy a první spadané vločky z oblohy. Letos ale nic. Teda alespoň v naší nadmořské výšce a že nejsme úplně nejníž (nějak kolem 400 m.n.m.). Na horách už pár centimetrů spadlo, ale taky nic moc.

Psala jsem dnes ráno někde datum a koukám do kalendáře.. ono je Martina, tak kde je s tím bílým koněm? Zatím se nejspíš jen prohání pro hřebenech nejvyšších hor a dolů se mu nějak nechce. Já už na něj ale čekám jako na smilování. Pryč s těmi pochmurnými, propršenými, šedými dny. Pryč s holými stromy a zemí pokrytou mokrým listím.

Nemůžu se dočkat, až mi budou zeboucí vločky padat na tvář, křupat sníh pod botama a děti budou venku stavět sněhuláka, bobovat a sáňkovat. Jako by se v tomhle přechodném období vytratila radost ze života a přicházely jen samé špatné zprávy k lidem, kteří už tak mají pochmurnou náladu.

Vytáhněte všichni zimní bundy a boty, nachystejte sáňky a snad nás někdo vyslyší a pošle alespoň pár těch prvních vloček zvěstujících zimu a přinášejících zase úsměvy na lidské tváře.
 


Komentáře

1 Malkiel Malkiel | Web | 11. listopadu 2010 v 10:37 | Reagovat

Fuj, tak právě na ten sníh na autech se netěším. Kdo to má furt ometat?:-D Loňskou zimu jsem auto ometal snad tisíckrát. A potom je z toho na chodnících a silnicích břečka jako loňskou zimu. A když z toho není břečka, tak se zase nedá chodit a jezdit. Brrr, už aby bylo jaro.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama