Podivné manželství

30. září 2010 v 10:36 | Radulina |  Ze života
Pavel mě svými články o podivných manželstvích inspiroval k napsání vlastního zážitku. A tak tu přináším příběh, který jsem si prožila jako dcera jednoho podivného manželského spojení.


Znám šťastná manželství, nešťastná manželství, manželství, která ukončila tragédie, ale o těch tento článek není. Je o manželství, kterého jsem byla dlouhé roky součástí a které se zdálo šťastné. Kde nastal ten zlom? Kdy začaly ty hádky? Nebo jsem je jen začala vnímat?

První hádky si uvědomuji, když sestra začla chodit s klukem. Otec ho neschvaloval (ale nešlo až tak o tu osobu, jako prostě, že je na vztah mladá), ale mamka nic nenamítala. Zařídila sestře antikoncepci a život šel dál. Byl tohle ten zlom? Že nepodpořila názor otce a nezatrhla sestře vztah? Proč by to ale dělala, když opravdový důvod nebyl. Měla dvě možnosti, podpořit manžela nebo dceru, z mého pohledu vybrala tu správnou.

Postupně se to začalo stupňovat, nebo jsem to s dospíváním možná jen víc vnímala. Hádky byly kvůli každé pitomosti. V té době už jsem měla také přítele. Po škole jsem vždycky chodila k němu a vracela se domů až v nejzazší čas, abych nemusela poslouchat ty hádky. Odemykala jsem dveře s hrůzou, jestli mě zase čeká dusno po hádce nebo přímo hádka. Domov už pro mě nebyl příjemným a klidným místem.

Začalo mamčino podezření, že jí otec podvádí. Zjistila, že otec na internetu prohání ženské. Zatím to byl asi jen flirt, netuším. Ale vrátila jsem se jednoho dne ze školního výletu a doma byl nezvyklý klid - před bouří. To, co nastalo, mě děsí do teď. Najednou se ozvala z ložnice strašná rána, to mamka vytočená do naprosté nepříčetnosti shodila monitor ze stolu na zem. Uznávám, že to nebylo vhodné řešení, ale asi bych reagovala podobně, kdyby si ze mě manžel utahoval a otáčel monitor tak, abych na něj neviděla a přesto neskrýval, že si píše s jinou ženou. Rozputalo se peklo, letěla na zem stará televize, tentokrát už rukou otce, potom i skříňka a já jsem byla neuvěřitelně vyděšená. Pamatuju si už jen, že to všechno skončilo mým příchodem do ložnice a zoufalým výkřikem "Nechte toho".

Vůbec nerozumím tomu, jak spolu mohli ještě další dva roky žít. Mamka dlouho mluvila o rozvodu, ale otec o něm nechtěl ani slyšet. Pořád se o tom hádali. Hádali se i o jeho nevěře, která už nebyla jen internetová. V jedné hádce to přiznal, v druhé ji zase osočoval, co si to vymýšlí. A já byla toho všecho často tichým svědkem.

Pak se mamka konečně rozhoupala, nebo spíš sehnala od přátel peníze na to, aby mohla situaci řešit. Dohodla se na splátkách nového bytu, zajistila prodej starého a za část peněz koupila otci garsonku. Ten se nepodílel ani korunou a dohoda o nábytku zněla tak, že kromě našeho pokoje si může vzít co chce. Sebral všechno, co se vešlo do garsonky, především pár let staré vybavení obýváku.

Bylo mi to fuk, nezáleželo mi na tom, kam se stěhuju, jak tam budu žít a jestli v komfortu nebo bídě. Byla jsem šťastná, že je konec. Že je konec toho podivného manželství. Můj vztah k otci se po všech těch vyslechnutých hádkách hodně změnil. Především jeho rodiče byli dost proti rozvodu a o Vánocích před rozvodem jsme u nich byli bez mamky a pořád to řešili. A ať se nerozvádí, že je to blbost a kdesi cosi. Nevydržela jsem to, nevím co se stalo, ale najednou jsem brečela. Přišlo na mě takové nějaké náhlé zhroucení, že by to mělo pokračovat dál. V tu chvíli jim to možná všem došlo, především otci, který s rozvodem a odstěhováním odmítal souhlasit. Oni to všichni viděli z dálky, z venku, z líčení jedné či druhé strany, ale já byla přímo v tom. Ani sestra to tak neprožívala, jezdila přes týden na intr a víkendy trávila se svým přítelem. Ale já tam byla skoro pořád, svědkem všech těch hádek a žila jsem v neustálém strachu, co zase přijde.

Rozvod byl úleva. Obrovská. Byla jsem najednou tak šťastná a spokojená, i když mě za dva měsíce čekala maturita. Bylo to úžasné, chodit zase domů do klidu a pohody.

Manželství by mělo trvat v případě, že má smysl a že jeho členům, včetně dětí přináší něco pozitivního. Pokud to tak není, je nejlepším řešením jeho ukončení za každých okolností. To je můj názor po této zkušenosti. Starší generace říkají, nerozvádějte se kvůli dětem, ať žijí v úplné rodině. Ale často nechápou, že děti trpí v nešťastném manželství stejně a možná někdy i mnohem více než samotní manželé.
 


Komentáře

1 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 30. září 2010 v 11:03 | Reagovat

Máš pravdu. Vždycky to nejvíc odnesou děti, ať je to, jak chce. :-(

2 Maruška Maruška | Web | 1. října 2010 v 14:17 | Reagovat

Ja mám oba rodiče pohoromadě a myslím, že je to na mým myšlení i znát. Já si nedokážu představit, že bych byla jen s jedním a ten druhý by byl někde s nikým jiným. Myslím, že dokud to klape, měli by být spolu, ale někdy je ten rozvod opravdu jediným možným řešením...

3 radulina radulina | Web | 1. října 2010 v 14:21 | Reagovat

[2]: To naprosto chápu, ve spokojeném vztahu se žije šťastně a člověk si těžko představí něco jiného. Buď ráda, že jsou spolu rodiče šťastní :)

4 pavel pavel | Web | 4. října 2010 v 8:07 | Reagovat

Je to smutné, ale bylo to nejspíš jediné možné řešení, když si lidé nedokáží odpustit a dohodnout se.

5 Krity Krity | Web | 5. října 2010 v 14:27 | Reagovat

Ahoj.. Nevím, jestli víš- ale za pár dnů tu je  Velká Pardubická hlavně pro koňské fanoušky.. nevím zda patříš mezi ně.. na mém blugu je Tipovačka- "Tipni Vítěze 120VP". Určitě tipni- tipneš dobře a vyhraješ diplomek :) Tak děkuji a ahoj!

6 pavel pavel | Web | 5. října 2010 v 14:57 | Reagovat

to jsi ji ale neochutnala... změnila bys rychle názor :D

7 Nariel Crash Nariel Crash | Web | 5. října 2010 v 16:58 | Reagovat

Díky za milý komentík a radu..
Ups..to je pravdu životní příběh..
Ono je to vždy pořádně težké.Kdyby maminka nepodpořila dceru, ale otce odnesla by to stejně dcera i matka (Dcera by si vesele užívala, protože nějaké NE od rodičů nikoho nezastaví:-()Ale až by přišel problém, otec by osočil stejně matku, že dceru neupozornila na možné následky..Je to začarovaný kruh..
Spousta lidi setrvává v nešťastném manželství, protože nemají možnosti jak se osamostatnit, aniž by to pro ně nebylo extrémně težké::(dělení majetku je šílené)
Tady v tomto případě je opravdu dobré, že maminka našla sílu na boj z finanční situací a osamocením, pro sebe a dvě dcery..Smekám je to hrdinka..
Někdo prostě nedokáže ocenit, jaký má doma poklad..Pochopí to až to ztratí..(Ono na tatínka dojde, sex je vždy hezký, ale jak spolu lidé začnou žít a řešit všední starosti, je to boj trpělivosti a kompromisů. A takového člověku se težko věří. Udělal to jednou, velká pravděpodobnost, že podvde znovu..)
Samozřejmě jsem ráda že to na vás nezanechalo nějaké následky..Jsem ráda že máte silnou maminku a i ty jsi silná že ses dokázala, postavit jejich hádce.Možná to byl pro maminku stymul..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama